Z latinského litterālis, doslovný, je něco, podle dopisu z textu a správný a přesný smysl slov používaných v to. To znamená, že obrazový nebo navrhovaný smysl není zohledněn.

například: „Raul dal svému otci ruku“ je fráze, která uvádí, že tento muž pomohl svému otci. V doslovném smyslu by však bylo uvedeno, že Raul dal končetinu svému otci. Je zřejmé, že doslovný smysl je někdy nelogický.

„budu poslouchat hudbu, abych zjistil, jestli se mohu inspirovat k napsání této poznámky“ je dalším příkladem fráze, jejíž doslovný smysl neslouží k jejímu správnému porozumění. „Inspire“ je sloveso, které odkazuje na přitahování vnějšího vzduchu do plic, ale také se používá k pojmenování narození myšlenky v mysli.

doslovný překlad, na druhé straně, zahrnuje každého slova z původního textu, a, pokud je to možné, ve stejném pořadí. Překladatel tedy nezahrnuje svou subjektivitu nebo talent ve službách své práce, ale pouze plní úkol přezkoumání gramatiky a slovní zásoby.

existují doslovné překlady, které ztrácejí svůj význam: „zavolám vám zpět“ je anglický výraz, jehož doslovný překlad by byl něco jako „zavolám vám zpět“. Proto správný překlad“ zavolám vám zpět „není doslovný překlad ,ale výraz jako“zavolám vám zpět“. Někteří strojoví překladatelé se spoléhají na tento typ doslovného překladu, a proto nám často nedávají přijatelné výsledky.

problém doslovné chápání jazyka není nový, ani ojedinělý v našich, ale je již dlouho předmětem studia lingvistů a překladatelů, jak zlepšit výklad cizích textů a zlepšení komunikace s okolním světem. Například v oficiální konverzaci s osobou z jiné země, použití neutrálního jazyka, je doporučeno, aby usnadnily práci současných překladatelů a zajistit, že příjemce není překrucují zprávy.

na druhou stranu je důležité poznamenat, že někteří komici těží z tohoto druhu duality, aby vypracovali linie s více než jednou interpretací. To nám připomíná, že humor je velmi důležité pro rozvoj kultury, a to nejen k relaxaci nás, ale také poptávka neobvyklý způsob myšlení, který může krmit nás stejně nebo více, než studium předmětu je považováno za vážné.

v průběhu historie jazyka, je nevyhnutelné, aby forma set fráze a výrazy, jejichž slova by neměla být chápána doslovně, nebo izolovaně, ale jako součást celku, který má smysl, mnohokrát, „náladový“. Jsme tak zvyklí je používat, že je obvykle nepřestáváme analyzovat, a proto nepředstavují problém, dokud je nebudeme muset vysvětlit cizí osobě nebo dítěti. Vezmeme-li příklad“ dávat ruku“, je v každodenním projevu tak běžné, že nikdo nepřemýšlí o jeho doslovném významu.

Nicméně, vzhledem k tomu, mladí lidé jsou zodpovědní za obnovu jazyka, s každou generací nových staveb se zdát, že se porozumění obtížné pro seniory a posílit to nevyhnutelné zdi mezi různé věkové skupiny společnosti. Pokud k tomu přidáme začlenění zahraničních termínů, situace se stává ještě složitější. V chatové konverzaci je vyprávění někoho „smazat mě“ naprosto pochopitelné, ale Starý muž, který nikdy nepoužíval počítač, může být takovou žádostí zmaten.