Trypanosoma brucei (gambiense nebo rhodesiense)

tsetse mouchy jsou jedinými vektory druhů T. brucei. Oba poddruhy se liší s ohledem na geografický výskyt, poddruh mouchy tse-tse, prostředí, ve kterém tyto vektory mohou hemží, a to zejména s ohledem na jejich klinické projevy a časový průběh onemocnění. T. b. gambiense (West African trypanosomiasis) běží chronický průběh, chronické meningoencefalitidy rozvojových často pouze několik měsíců nebo dokonce let, po očkování patogenního původce, vzhledem k tomu, že T. b. rhodesiense (East African trypanosomiasis) pravidelně provozuje subakutní průběh, a subakutní/chronická meningoencefalitida může vyvinout během několika měsíců po expozici (Kennedy, 2006; Brun et al., 2010).

trypanosomal primární syfilitický vřed se vyvíjí v místě inokulace (kousnout moucha tse-tse), a během několika týdnů trypanosomes šířit do hemolymphatic systému, což vede k první fázi Africké trypanosomiázy; kromě toho, horečka, lymfadenopatie je charakteristickým znakem této fáze onemocnění. Postupně trypanosomy pronikají a množí se v CSF, mozkových kapilárách a mozkové tkáni. Trypanosomální antigenní variace, která vede k pokračující antigenní výzvě, vede k opakované sekreci velkého množství IgM do krve a mozkomíšního moku. Histologicky meningy a perikapilární mozkový parenchym vykazují lymfocytární a plazmacelulární infiltraci (Kennedy, 2006; Brun et al., 2010).

další klinický průběh spavá nemoc nakonec vyvine — v druhé fázi – do zákeřný nástup subakutní (T. b. rhodesiense) nebo chronická (T. b. gambiense) meningoencefalitidy. Neurologické funkce odpovídají difuzní encefalopatie, dysregulace spánek–probudit cykly („spavá nemoc“), lokalizaci známky, dysregulace vegetativního nervového systému, porucha vědomí („spaní-v nemoci“), a konečně a trvale, smrt.

demonstrace parazitů mikroskopicky v krevní nátěr, lymfatické žlázy nebo trypanosomal chancre aspirát v první fázi onemocnění, může být posílena tím, koncentrační techniky, krev odstřeďování a modifikovaný kvantitativní puffy kabát techniky. Od nástupu meningoencefalitický fázi je velmi zákeřná, u všech pacientů s první fázi Africké trypanosomiázy nutné okamžité vyšetření CSF. Jakékoli patologické nálezy v CSF musí být interpretovány jako přítomnost druhého stadia onemocnění. Vyšetření CSF obvykle ukazuje zvýšený počet lymfocytů, morulových buněk (=plazmatických buněk) a vysoce zvýšené hladiny IgM. Pohyblivé trypanosomy mohou být pozorovány při velkém zvětšení v čerstvých přípravcích CSF (centrifugace zvyšuje pravděpodobnost detekce). Trypanosomy mohou být také pozorovány v krevním nátěru a / nebo lymfatické tekutině. Očkování krve, lymfy nebo tkáňové tekutiny nebo CSF laboratorním potkanům nebo myším je spolehlivou metodou pro rozšíření T. brucei rhodesiense, ale je velmi nespolehlivá při podezření na diagnostiku T. B. gambiense. Klinická diagnóza může být podpořena imunologické testy, např. testy reakce vazby komplementu, ELISA, antigen capture ELISA, IFAT a aglutinační testy, např. karty aglutinační test – CATT nebo CIATT, respektive (Kennedy, 2006).

po celá desetiletí se léčba dvou forem africké trypanosomiázy do značné míry nezměnila. Absolutní oporou druhé fáze africké trypanosomiázy je to, že pacienti potřebují terapeutická činidla, která jsou účinná proti prvnímu i druhému stupni. Bez ohledu na stádium je trypanocidním chemoterapeutickým činidlem pro T. B. gambiense eflornithin. V oblastech, kde tento lék není k dispozici, může být použit pentamidin. Suramin lze doporučit jako první fázi léčby, následuje melarsoprol pro terapii meningoencefalitický fázi. Ve Východní spavá nemoc (T. b. rhodesiense) Eflornithin má malý nebo žádný efekt, tedy dvou etapách terapeutický přístup (Suramin pro první fázi následuje Melarsoprol pro druhou fázi), je naprosto nezbytné. Eflornithin je podáván v dávce 100 mg/kg tělesné hmotnosti intravenózně každých 6 hodin po dobu 2 týdnů a následně 75 mg/kg tělesné hmotnosti perorálně každých 6 hodin po dobu dalších 4 týdnů. Tato dávka se vztahuje na obě stadia západoafrické T. b.gambiense spavé nemoci. V T. b. rhodesiense léčba začíná s suramin (první testovací dávka 4 mg/kg tělesné hmotnosti intravenózně), pak 2 dny později, první dávka se podává 10 mg/kg tělesné hmotnosti intravenózně, následuje 20 mg/kg tělesné hmotnosti intravenózně v den 2, 8, 14, 20 a 26. Poté, co skončil tento průběh léčby, ve Východní spavá nemoc (T. b. rhodesiense, meningoencefalitický fázi), melarsoprol ve vzestupném dávkování je uvedena za 2 týdny, po níž následuje po opakovaných dávkách 1 týden po ukončení první léčby. V případě recidivující nebo rezistentní meningoencefalitidy se opakuje celý průběh melarsoprolu. V případě rezistence na melarsoprol může být nifurtimox podáván v dávce 2,0–2,5 mg/kg živé hmotnosti perorálně každých 6 hodin po dobu celkem 3 měsíců. Dávkování nifurtimox může být zvýšena až na 5 mg/kg tělesné hmotnosti perorálně každých 6 hodin (doba trvání 1 měsíc) (Barrett, 2010; Burri, 2010; Lutje et al., 2010; Yun et al., 2010).

v Poslední době, kombinace terapie nifurtimox a eflornithin byl testován v prospektivní randomizované klinické studii fáze III, takže léčba bezpečnější, levnější, a jednodušší spravovat (Priotto et al., 2009).

hlavní výzvou a nevýhodou při léčbě africké spavé nemoci jsou potenciálně fatální vedlejší účinky trypanocidních chemoterapeutických látek. Zatímco vedlejší účinky pentamidinu, suraminu a eflornithinu obvykle nejsou život ohrožující, úmrtnost 5% byla hlášena v důsledku závažných nežádoucích účinků melarsoprolu. Pacienti s prokazatelnými trypanosomy v mozkomíšním moku mají zvýšené riziko encefalopatie vyvolané melarsoprolem, které je obvykle pozorováno do 2 týdnů od zahájení léčby. Současná léčba prednisolonem může zabránit arsenické encefalopatii, která se projevuje poruchou vědomí, horečkou a křečemi. Může však být obtížné rozlišit probíhající, zhoršující se nebo dokonce nově se rozvíjející trypanosomální encefalitidu od arsenické encefalopatie. Obě entity onemocnění mohou vést ke zvýšenému intrakraniálnímu tlaku,a proto se nedoporučuje páteřní kohoutek v případě neurologického zhoršení. Proto nemusí být možné rozlišit tyto dvě subjekty choroby prostřednictvím zhoršujícího se CSF. Léčba zvýšeného intrakraniálního tlaku je povinná u arsenické encefalopatie; pacientům je podáván intravenózní bolus mannitolu, kortikosteroidů a v případě křečí diazepam nebo fenobarbital. Srdeční selhání nebo srdeční arytmie mohou komplikovat průběh léčby. Jelikož většina pacientů léčena s arsenicals objeví závažný průjem, vyšinutý elektrolytů může komplikovat klinický obraz arzénový encefalopatie a jeho léčba (Kennedy, 2006). Stále bezútěšná prognóza spavé nemoci činí profylaxi nebo dokonce eliminaci naléhavě nezbytnou (Welburn a Maudlin, 2012).