Shrnutí

mladý muž, mluví z jeho „srdce“, odmítá přijmout, že život je „prázdný sen“, nebo že duše je mrtvá.

místo toho říká, že život je skutečně skutečný a pravdivý a že smrt není cílem života; duše žije dál a nezmění se v prach. Máme jednat a jít nad rámec pouhého smutku nebo štěstí.

i když jsme stateční, přesto se stále pohybujeme směrem k smrti. Musíme se tedy chopit života, který máme, a být hrdinní, být více než hloupá zvířata. Měli bychom být opatrní před minulostí a budoucností a místo toho žít a jednat v přítomnosti.

když se podíváme na životy velkých lidí, vidíme, že je možné žít se smyslem a že když odcházíme, zanecháváme své “ stopy na písku času.“Je možné, že někdo jiný, kdo truchlí, může vidět naše stopy a vzít srdce. Vědět to, měli bychom být nadějní, připraveni na cokoli; měli bychom se snažit dosáhnout a usilovat, stejně jako “ naučit se pracovat a čekat.“

analýza

Toto je jedna z nejoblíbenějších básní Longfellowa. Je to didaktické, má v úmyslu poskytovat rady a rady mladým mužům, kteří se vážně snaží rozeznat, jak žít tento pomíjivý život. Báseň se týká mladého muže, který reaguje na žalmista po starší muž dává odpověď na domnělé otázku, co je smysl života; nemáme žalmista odpověď, ale lze odhadnout, že to sestávalo z Bible verše a prozaické, Puritan styl tvrdit, že pozemský život je bezvýznamný a lidé by se měla zaměřit na splnění svého stvořitele v posmrtném životě. Skutečnost, že muž je označován jako „žalmista“, dává čtenáři vodítka k tomu, o čem báseň vlastně je. Jako kritik Randall Huff popisuje, báseň je „mladistvý deklarace nezávislosti z pesimistický determinismus podpořeno plnou váhu biblické autority.“Slova „čísla“ a „žalmy“, narážky na Bibli, zejména Starý Zákon, a poskytnout pocit, že žalmista pojetí života je jedním z bezútěšnosti, konzervatismus, a pesimismu.

reakce mladého muže zahrnuje témata z protestantismu, ale je mnohem optimističtější. Používá náboženský jazyk, a tím ukazuje, jak Huff píše, že „jeho plány nejsou prázdné sny, protože, jako produkty jeho duši, nabízejí důkaz, že jeho duše je mrtvá.“I když se tělo roztaví v prach, jeho duše ne.

popis mladého muže o tom, co by měl život znamenat, odráží protestantskou pracovní etiku, v níž vážná práce přináší smysl obtížnému životu. Zahrnuje také vliv romantické značky německého protestantismu J. W. v. Goetheho, která chválila akci a smělost. Akce a snaha jsou v této básni klíčové, ale Longfellow říká, že je také důležité přijmout ticho ducha a hodnotu, která přichází v čekání a rozjímání. Čekání může být jakousi prací samotnou a práce pro sebe nepřináší uspokojení ani smysl.

báseň, napsaná v roce 1838, čerpá z protestantského, romantického a“ zdravého rozumu “ estetického myšlení, které v té době kolovalo. Kritik Jill Anderson diskutuje o těchto vlivech a o tom, jak je Longfellow používá k tomu, aby dal formu své didaktice. Ona píše, „básně ozvěny jiných didaktických textů éry tím, že naléhal, aby srdce a mysl směřovat k řadě cílů—zralé dospělosti, morální bezúhonnost, hospodářský úspěch, záchrana sebe sama—bez odkazu na některý z těchto cílů konkrétně.“Člověk na sobě pracuje tak, jak básník vyrábí báseň, kovář tvaruje meč nebo umělec maluje plátno.

pokud jde o literární vlivy na text, učenci obvykle najít výše uvedených Goethe, stejně jako Poe, Dante, ale tato báseň má také mnoho podobností, aby se pár španělské funguje. Longfellow strávil roky mezi lety 1826 a 1837 cestování Evropě a ne psát básně během této doby; místo toho, on přeložil mnoho děl, ty ve španělském jazyce větší, než ty v jiných jazycích. Sestra m. Aquinas Healy to řeší ve svém článku o básni a poznamenává, že „Žalm života“ byla první původní báseň napsaná po Longfellowově době studia a překladu. Zejména vidí báseň Jorge Manrique „Coplas“ jako vliv; bylo to nejen proto, Longfellow nazývá tuto báseň „nejkrásnější morální Báseň“ ve španělském jazyce, ale protože existují podobnosti, pokud jde o pojem prázdný sen, duše je cílem něco jiného, než jít do hrobu, a radu, kterou má čtenář soustředit se na současnost, spíše než na minulost nebo budoucnost.